Je bílý předvánoční večer. Jen jediný večer před Štědrým dnem. Za okny vytrvale padá sníh. Mrzne, až praští. Chci všechno připravit, než přijedou děti. Potemnělým bytem voní vanilkové rohlíčky a svíčka s jemnou vůní skořice. Miluju skořici. Purpuru nesnáším!
Jedno Ti ale řeknu. Předám Ti vzkaz. Poslal jsem pro Tebe. Pojedeš na výlet. Dvacátého prvního listopadu buď připravená. Přenechám Ti svůj luxusní dům na pobřeží, který nás spojí navždy.
Buď rád, žes vyvázl jen s podmínkou, Tomáši. Musel jsem pořádně zabojovat, a ještě teď vypadám před soudcem jako blbec. Buď sakra rád, že je to můj starej známej.
Když mi bylo asi osm let v roce 2033, dostal jsem k oslavám nového léta nádhernou knihu plnou ilustrací a v té jsem obdivoval především nové moderní létající vozy. Ukazoval jsem na ně a předváděl divokou jízdu.
Nervózně přecházím po chodbě sem a tam. Tam a opět sem. Od zamřížovaného okna na jedné straně k železným dveřím na straně druhé. Nevelká místnost vypadá částečně jako zrušená čekárna u doktora a částečně jako vazba. Možná to vazba je.
Používáme cookies, abychom zajistili správné fungování a bezpečnost našich stránek. Tím vám můžeme zajistit tu nejlepší zkušenost při jejich návštěvě.
Pokročilá nastavení
Zde můžete upravit své preference ohledně cookies. Následující kategorie můžete povolit či zakázat a svůj výběr uložit.