Lauda David, Jednorožec, pointa 2021 - recenze

Pointou knihy je, že přijde na svět pomocí crowdfundingu.

Autor během třiceti dnů vybírá finance na vydání své knihy, často prvotiny. Vždycky fandím začínajícím autorům, ale tady se to moc nepovedlo.

Zdálo se mi, jako by se autorovi zrodily v hlavě dva odlišné nápady, které se poté snažil velice uměle složit dohromady.

Setkáváme se s třiasedmdesátiletým panem Ovčáčkem, který toho času žije v domově důchodců Slunovrat. Rád si dělá legraci z personálu a tropí nejen jemu různé legrácky a taškařice. Kniha vypadá ze začátku slibně. Měla jsem pocit, že se bude jednat o jakousi humornou jednohubku o soužití staříků a personálu v domově důchodců. Směle jsem se chystala příběh přirovnat k Tajnému deníku Hendrika Groena od nizozemského autora a vytknout mu možná jen obrovskou přemíru přirovnání. Nadšení ze začátku, ale vystřídalo velké zklamání. To když se pan Ovčáček za pomoci personálu rozhodne během divadelního představení pro veřejnost a příbuzné vytratit a utéct ze zařízení.

Ke svému útěku využije kradený elektrický vozík a vydá se vstříc novým začátkům.

Potom ovšem potká jednorožce. Skutečného jednorožce, který mu vypráví svůj životní příběh a tady už je to tedy trochu příliš šílené, alespoň pro mě. Dala bych tedy méně hvězdiček za tak fantasmagorický konec, nicméně posuďte sami.